Nebezpečné vypalování trávy

Jaro patří k nejkrásnějším obdobím roku, které v sobě skrývá mnoho radostí i probuzení nového života v přírodě. Bohužel se stále používá i starý,  zažitý nešvar, jakým je vypalování staré suché trávy. Tato zastaralá metoda „ jarního úklidu „ v sobě skrývá mnoho nebezpečí a i z hlediska ochránců přírody je tato činnost velice škodlivá.

Nejen, že tento způsob není při zmlazování trávy nikterak účinný, navíc zahynou tisíce rostlin, brouků, savců a leckdy i ptáků. Při vypalování se oheň často rozšíří do různých křovin, roklí nebo na porosty kolem vodních toků. Tím dochází k ničení přirozených hnízdišť a úkrytů živočichů. Při vypalování zahyne také mnoho zajíčků z březnových vrhů. Důsledky vypalování jsou však ještě mnohem vážnější. V plamenech zahyne také velké množství užitečného hmyzu, zejména slunéček. Ta totiž přezimují právě u země v trsech travin. Bohužel hmyz pro nás škodlivý / i když je to v rámci ekologie relativní pojem, neboť užitečnost či škodlivost určuje člověk a ne příroda / jako různé mouchy a můry, přezimují mnohem hlouběji, takže mu oheň nemůže uškodit. Tragické však také je, že oheň ničí čmeláky přezimující v mělkých myších dírách, kde se vypalováním udusí. Že mohou vzniknout také materiální škody, je každému jasné. Často jsme i svědky toho, že uhoří osoby, jež i přes právní zákaz trávu vypalují. I přesto, že je každoročně nesmyslnost tohoto počínání vysvětlována, někteří, především starší občané toho nedbají. Neuvědomují si přitom, že se vystavují finančnímu postihu a pochopitelně i nebezpečí ohrožení života.

Copyright © STUŽ 2007-2010