Voda

Věděli jste například…
  • že do roku 2025 se podle odhadů zvýší úbytek zdrojů vody v rozvojových zemích o 50%, v zemích vyspělých o 18 % a 1,8 miliardy lidí bude žít v zemích s absolutním nedostatkem vody.
  • že průjmová onemocnění jsou nejčastějším onemocněním a nejčastější příčinou úmrtí vůbec, umírá na ně až 43 % lidí
  • a že  změnou svého nákupu ovlivníme množství a znečištění vody v rozvojových zemích
Kampaň Rozvojovky V roce 2010 zahájilo informační centrum Rozvojovka roční kampaň CENA VODY. Cílem této kampaně je informovat českou veřejnost o globálním problému nedostatku a špatné kvalitě vody v rozvojových zemích, spolu se souvisejícím problémem nedostatečné sanitace (nedostupnost toalet a hygienických zařízení). Kampaň klade důraz na hlubší pochopení důsledků nedostatku kvalitní vody a sanitace, zejména na pochopení souvislostí ve vztahu vyspělého a rozvojového světa. Cílem je, aby česká veřejnost se mohla sama aktivně zapojit do řešení těchto problémů, které jsou propojeny s českým spotřebitelským chováním.   Voda pro DaraysufDěti byly kvůli vodě nemocné třikrát do měsíce, vzpomíná žena

Baida Hajisaid z kebele Second Mekele musela strávit vždy několik hodin denně nošením vody. „Dřív jsme tady měli vrt, ale rozbil se. Vodu jsme tak mohli brát buď z rybníčka, který je nedaleko odsud nebo jsme museli jezdit až do Alaby,“ popisuje žena, která má tři děti.

Alaba Kulito je hlavní město Alaba Special woredy[2], žije tu zhruba 25 tisíc lidí a jsou tu čtyři vrty. V celé woredě je asi čtvrt milionu lidí, hlubinných vrtů je tu čtyřicet, z nichž je nyní osm nefunkčních. Podzemní voda se nachází 200 až 300 metrů pod povrchem. Oblast je proto velmi zranitelná při déletrvajícímu suchu. Navíc je tu vysoký výskyt nemocí souvisejících s kontaminovanou vodou a špatnou hygienou, objevil se tu i případ cholery. 

To potvrzuje i Baida. Když rodina používala vodu z rybníka, neobešlo se to bez zdravotních komplikací. „Problémy měly hlavně děti. Zpravidla měly různá průjmová onemocnění,“ líčí Baida a dodává, že s dětmi poté museli vždy k lékaři. Nejbližší byl v Alabě, dvě hodiny pěšky. K lékaři museli průměrně dvakrát až třikrát měsíčně. I nezávadná voda byla nejblíže v Alabě. „Museli jsme vyjíždět kolem sedmé ráno, zpátky jsme se vraceli kolem druhé hodiny. Takhle jsme museli jezdit jednou za tři dny, vozili jsme ji na oslíkovi nebo s koňským povozem,“ líčí žena, které s nošením vody pomáhají děti.

 „Teď je to mnohem jednodušší. Kromě toho, že máme opravený vrt s nezávadnou vodou, nám tu Člověk v tísni postavil zdravotní středisko,“ říká Baida.

Pětičlenná rodina potřebuje denně tři dvacetilitrové kanystry s vodou. Za jeden zaplatí rodina 30 centů (v přepočtu asi 50 haléřů).

Projekt ČvT je financovaný z OSN (OCHA) a Klubu přátel Člověka v tísni.

 

Děti konečně můžou chodit do školy

Až šestkrát do měsíce byly kvůli špatné vodě nemocné děti Zenebeh Bargeny, která bydlí v kebeli[1] Second Mekele. Téměř dva roky tady lidé měli rozbitý vodní vrt, před několika měsíci vrt opravil Člověk v tísni. „Je to velká změna a hodně nám to pomůže. Hlavním přínosem je, že ušetříme čas. Navíc děti už nejsou nemocné, mohou chodit do školy,“ raduje se Zenebeh.

Dřív žena strávila spoustu času dovážením vody z Alaby, která je vzdálená asi dvě hodiny pěšky od vesnice. „Jezdili jsme tam zhruba jednou za tři dny. Zabralo to skoro celý den. Vyjížděli jsme kolem sedmé ráno, vraceli se až v pět odpoledne. U vrtu bývá hodně lidí, trvá dlouho, než na vás přijde řada,“ vysvětluje žena, která pro vodu chodila sama nebo s dětmi. Kanystry vozila na oslíku.

Nezávadnou vodu používali jen na pití a vaření, zbytek brali z místního rybníčka. „Ta byla na praní, pro dobytek nebo na zalévání zeleniny. Na vaření jsme se ji snažili nepoužívat. Když jsme ji použili, děti z toho měly okamžitě problémy,“ vzpomíná. 

Děti byly nemocné i šestkrát do měsíce. Měly různé parazity nebo průjmová onemocnění. „Když měla nemoc závažný průběh, museli jsme s dětmi k lékaři do Alaby,“ popisuje. I tato starost nyní odpadla, ve vesnici postavil Člověk v tísni z prostředků Klubu přátel také zdravotní středisko. Stálo zhruba 60 tisíc korun.

Sedmičlenná rodina Zenebeh potřebuje denně dva až tři dvacetilitrové kanystry vody.

Projekt ČvT je financovaný z OSN (OCHA) a Klubu přátel Člověka v tísni.

 

Pro vodu chodím tři hodiny a stejně se občas vrátím s prázdnou

Obyvatelé kebele[1] Kobo Geto mají již několik měsíců velké problémy s vodou. Hlubinný vrt na vodu, který je v sousední Kebeli Kobo Chobare, je rozbitý. „Kvůli vodě musím chodit až do sousedního regionu, do Kebele Solicha. Jen cesta tam zabere tři hodiny,“ popisuje Shegitu Jamal.

Výjimkou ale nejsou ani případy, kdy se ze Solichi vrátí s nepořízenou. „Bývá tam hodně lidí, musím vždy dlouho

čekat. A občas se na mě ani nedostane řada,“ posteskla si žena, která má doma malé děti. „Musím je nechávat doma samotné. Domů se přitom vrátím až odpoledne,“ dodává.

Dvacetilitrové kanystry nosí sama na zádech, vždy tedy dojde pouze pro jeden. „Chodím tam ob den, to nám ale nestačí. Kdybychom měli oslíka, mohla bych vzít najednou kanystrů víc,“ říká Shegitu.

Zbylou vodu musí brát rodina z rybníčka, která ale není čistá. „Problémy přijdou záhy po tom, co vodu použijeme. Máme střevní infekce, jsme zesláblí a i proto máme častěji malárii,“ líčí žena, která obstarává vodu pro celou svou osmičlennou rodinu.


Problematika vody a sanitace v rozvojovém světě

Každých 20 sekund zemře jedno dítě na nemoci spojené s nedostatkem čisté vody (průjmová onemocnění) - celkem 1,8 milionů dětí do pěti let za rok.

900 milionů obyvatel planety nemá přístup k nezávadné pitné vodě. Ročně zemřou 2,2, miliony lidí na průjmová onemocnění způsobená špinavou vodou.

Voda je bezesporu jedním z nejcennějších zdrojů planety a je nezbytná pro lidský život. Přístup ke kvalitní pitné vodě je základním lidským právem a je základním předpokladem udržitelného rozvoje, vede také k odstranění genderové nerovnosti a chudoby. Proto přístup ke kvalitní pitné vodě a hygienickým zařízením by měl být samozřejmostí, nicméně tomu tak není v mnoha částech světa. Se vzrůstajícím počtem obyvatel roste i spotřeba vody. Naproti tomu klimatické změny značně ovlivňují vodní zdroje a způsobují, že se zásoby vody v mnoha regionech světa zmenšují, ledovce tají, srážky jsou méně předvídatelné a záplavy a sucha stále častější a extrémnější.

 Vodní zdroje 

    * Celkový objem vody na Zemi je přibližně 1,4 miliardy km3. Z toho je 35 milionů km3 - přibližně 2,5 procenta – sladké vody. 70% zásob sladké vody se vyskytuje ve formě ledu nebo trvalé sněhové pokrývky na horách a oblastech Antarktidy a Arktidy.

    * Přibližně 30% sladké vody je ukryto v zemi, sladkovodní jezera a řeky obsahují 0,3%. Ale jen necelé 1% celkových zásob vody je využitelné pro ekosystémy a lidstvo.

Využívání vody 

    * Přibližně 70% sladké vody je využíváno na zavlažování, 22% v průmyslu a 8% v domácnostech.

    * Do roku 2025 se podle odhadů zvýší úbytek zdrojů vody v rozvojových zemích o 50%, v zemích vyspělých o 18%.

    * Do roku 2025 bude 1,8 miliardy lidí žít v zemích a regionech s absolutním nedostatkem vody.

Přístup k pitné vodě a hygienickým zařízením 

    * Téměř 900 milionů lidí – více než jeden člověk z osmi – nemá přístup k bezpečným vodním zdrojům.

    * Průjmová onemocnění jsou nejčastějším onemocněním a nejčastější příčinou úmrtí vůbec, umírá na ně až 43% lidí.

    * 98% úmrtí v důsledku průjmů mají na svědomí nevyhovující hygienické podmínky včetně nedostupnosti nezávadné vody na hygienu, pití a vaření.

    * 84% všech úmrtí jsou děti do 14 let. Nemoci spojené s nedostatkem kvalitní čisté vody zabijí 5x více dětí než HIV/ AIDS a 2x více než malárie.

 

    * Až 2,5 miliardy lidí mají omezený přístup k záchodům, z toho více než miliarda nemá k dispozici ani ta nejzákladnější hygienická zařízení (díra v zemi pro vykonávání potřeby). Tito lidé tak konají svojí potřebu volně v terénu, tedy někdy i blízko zdroje vody na pití, která tím může být kontaminována.

    * Každých 20 vteřin zemře jedno dítě na nemoci spojené s nedostatkem nezávadné pitné vody a omezeným přístupuem k hygienickým zařízením. To je 1,5 milionu dětských životů, jež šlo zachránit.

    * Nedostatek hygienických zařízení celosvětově nejvíce přispívá k šíření nemocí a infekcí. Až 88% všech případů průjmových onemocnění se připisuje nedostatku kvalitní čisté vody a adekvátních hygienických zařízení.

    * Řádné mytí rukou mýdlem a nezávadnou vodou může snížit riziko průjmových onemocnění téměř o 50 %. Celkové zlepšení přístupu k hygienickým zařízením a kvalitní čisté vodě může snížit počet úmrtí dětí v důsledku průjmových onemocnění o více než třetinu.

Voda a gender 

    * Ve většině rozvojových zemích jsou primárně ženy zodpovědné za obstarávání vody, hygienu a zdraví své a svých rodin. Voda není důležitá jen na pití, ale také k produkci potravin, na mytí a přípravu jídla, pro domácí zvířata, k osobní hygieně, uklízení a praní

    * Ve většině rozvojových zemích jsou zdroje vody daleko, voda je nekvalitní a často zdravotně závadná. Miliony žen a dětí stráví několik hodin denně chozením pro vodu.

    * Snížením překážek, které by vodu zpřístupnily a snížily riziko nemocí, by tak ženy v rozvojových zemích měly více času například na vzdělávání sebe a svých dětí a více času pro sebe. Vyhovující přístup k vodě a hygienickým zařízením především snižuje riziko nemocí, infekcí a konkrétně u žen také sexuálního obtěžování a napadení (ženy a dívky jsou při cestě za vodou snadněji napadnutelné, protože jdou samy, často v odlehlé krajině)

  Voda, sanitace a zdraví 

    * Nedostatek hygienických zařízení celosvětově nejvíce přispívá k šíření nemocí a infekcí, jako je průjem, cholera, tyfus, horečka dengue, malárie a další parazitické infekce především v rozvojových zemích.

    * Každý rok v rozvojových zemích zemře víc než 2 miliony lidí v důsledku nemocí, kterým se dá předcházet správnými hygienickými návyky, přístupem k čisté vodě a dostatkem hygienických zařízení. Jednoduchá opatření, jako je zajištění čisté vody a záchodů ve školách, vzdělávání dětí o základních hygienických návycích, by nejen snížila počet úmrtí o více než třetinu, ale také by zlepšila ekonomickou a sociální situaci lidí v zemích, kteří přišli o práci v důsledku nemoci kvůli nedostatku hygienických zařízení či přístupu k vodě.

   Voda a změny podnebí 

    * Emise ze spalování fosilních paliv a další lidské činnosti způsobují růst koncentrace skleníkových plynů – pokud se původní přirozená koncentrace zdvojnásobí vzroste teplota Země o přibližně o 2-5 stupňů Celsia. Teplejší podnebí bude mít obecně větší extrémy.

    * Česká republika produkuje 14 tun skleníkových plynů na obyvatele za rok. V Číně je to 5 tun, v Indii 2 tuny a v Keni 1 tuna.

    * V teplejším podnebí budou tát horské ledovce, hlavní zásoby pitné vody tak budou ubývat. V nejbližších desetiletích tak budou průtoky ve velkých asijských a afrických řekách stoupat. Potom by se však velké řeky jako Ganga, Indus či Brahmaputra mohly stát sezonními toky. Rychleji tající ledovce znamenají častější povodně, horská jezera neudrží hromadící se vodu a hrozí průvaly a nenadálými záplavami.

    * Peru v posledních 35 letech přišlo o více než pětinu svých ledovců; důsledkem je dvacetiprocentní pokles množství pitné vody na pobřeží, kde žije 60 % obyvatel.

   * Objem sněhu a ledu v Himalájích, jenž je z velké části zásobárnou vody pro zemědělskou výrobu v jižní Asii, se v důsledku klimatických změn zmenší o 80% do roku 2350.

    * Posilování skleníkového efektu podle vědeckých propočtů způsobí v součtu více srážek – vody na Zemi přibude. Ale srážek přibude tam kde je jich už dnes dost, v suchých oblastech úhrny klesnou. Podobně poroste množství srážek v monzunových obdobích a poklesne mimo ně. Výsledkem tedy budou silnější povodně a výraznější sucha.

    * Tepelná roztažnost oceánské vody a tání ledovců způsobí i při (oproti dnešku) pomalejšímu přibývání oxidu uhličitého v atmosféře vzestup hladiny oceánu o 20-40 cm. Například při zvýšení hladiny o 30 centimetrů by v voda v Číně zaplavila plochu větší než rozloha České republiky. Zvýšená hladina oceánu bude znamenat i zaplavování pobřeží při bouřích a znehodnocování zdrojů pitné vody.

Voda, ekologie a přírodní katastrofy 

    * Ve vodních tocích končí denně 2 miliony tun komunálního odpadu a až 90% průmyslového odpadu je bez jakékoli úpravy vypouštěno do vodních zdrojů.

    * Zvyšující se objem používaných hnojiv na produkci potravin přinese až 20 % nárůstu sloučenin dusíku v řekách a následně pak v pobřežních ekosystémech v průběhu příštích třech dekádách u sloučenin dusíku.

    * Konflikty a přírodní katastrofy mají katastrofální dopady na lidi v rozvojových zemích, vedou k nedostatku kvalitní čisté vody, narušují vodní zdroje, zvyšují riziko nemocí a infekcí. V letech 1991 – 2000 zemřelo při více než 2 a půl tisících přírodních katastrof na 665 000 lidí. Z toho více než 90 % těchto pohrom mělo přímou souvislost s vodou.

 Zdroj: http://www.unwater.org/statistics.html  

Jak změnou svého nákupu ovlivníme množství a znečištění vody v rozvojových zemích

Pohádka O dvanácti měsíčkách v globalizovaném světě

Kdyby dnes macecha poručila Marušce, aby došla uprostřed mrazivého ledna pro jahody nebo rozkvetlé růže, nebyl by to žádný problém. Stačilo by přeci jen zajít je koupit do stánku. 

Na výrobu, produkci a přepravu téměř všech druhů zboží je potřeba energie a voda. Samozřejmě jsou věci, které potřebujeme, nicméně bez většiny věcí bychom se asi obešli.

Zde najdete pár typů, bez jakých věcí se můžeme obejít nebo jejich spotřebu značně omezit či vyměnit za etičtější alternativu. Změnou chování tak můžeme pomoci ke zlepšení prostředí v rozvojových zemích – týkající se čerpání a znečišťování vody.

1) Růže, řezané květiny : produkce pugetu růží (20ks) spotřebuje 100 l vody
  • 49 z 50 řezaných květin prodávaných v ČR byla vypěstována v zahraničí - především Africe, J Americe a Asii, protože to vyjde levněji
  • největší zdroj evropských květin jsou plantáže v Keni u jezera Naivasha
  • rozloha jezera se kvůli zavodňování farem a klimatickým změnám zmenšila o čtvrtinu, snižování hladiny nadále díky květinovým farmám pokračuje, hrozí zmizení jezera
  • květiny se musí pravidelně zavlažovat a to se děje i v oblastech, kde jsou problémy s nedostatkem pitné vody pro místní obyvatele
  • vypěstování 1 růže v Keni je potřeba 5 litrů vody, pro puget 20 růží je to 100 litrů, za rok se z Keni doveze do EU 85 000 tun květin
  • na květinových plantážích v Keni pracuje cca 200 000 lidí – v nepříznivých pracovních podmínkách– pracovníci jsou vystaveni používání chemických postřiků a pesticidů
  • chemické látky se dostávají do jezera a znečišťují vodu
  • 43 % Keňanů nemá přístup k nezávadné pitné vodě
  • alternativa: řezané květiny s certifikátem Fair trade nebo Flower Label Program a především živé květiny v květináči (polovina z nich pochází z ČR).
  •  
  • 2) Bavlna : produkce 1 bavlněného trika spotřebuje 2 700 l vody
  • zpracování bavlny je složitý proces, který si vyžádá 11 000 litrů vody pro 1 kg finální bavlněné látky: zavlažování plantáží, ředění umělých hnojiv a chemických látek při zpracování bavlny na textil –bělení a barvení)
  • obří spotřeba vody pro produkci bavlny má masivní dopad na životní prostředí produkujících zemí:
  • problém zavlažování bavlníkových plantáží v oblastech s nedostatkem vody – příkladem je obří vysychání Aralského jezera, které se kvůli zavlažování zmenšilo o 70 % původní plochy, rybáři ztratili obživu a trpí vážnými onemocněními kvůli toxickému prachu z vyschlého jezera
  • problém kontaminace vody toxickými látkami při zpracování bavlny:
  • při pěstován se používají pesticidy – zemědělci v rozvojových zemích často nepoužívají ochranné prostředky a dochází tak k poškození zdraví
  • v mnoha rozvojových zemích (např. Indie) si zemědělci na tržištích kupují chemické látky, které jsou v EU a USA pro použití v zemědělství dávno zakázány, kvůli jejich dopadům na lidské zdraví a životní prostředí, kdy kontaminují vodní zdroje, kterou poté pijí místní obyvatele (v indických oblastech, kde se pěstuje bavlna, umírá nejvíc lidí právě na otravu pesticidy)
  • barvírny bavlny v Indii a dalších zemích nemají často čističky odpadních vod, takže voda kontaminovaná barvivy a pesticidy ústí přímo do vodních zdrojů
  • alternativa: 1) oblečení z organické bavlny - zaručuje, že bavlna nebyla ošetřována chemickými hubícími prostředky ani hnojivy, tedy nedocházelo ke znečištění vody a půdy. 

Mezi nejvýznamnější producenty organické bavlny patří Turecko, Indie, Čína, Sýrie, Peru, Uganda, Tanzanie, Izrael, USA a Pákistán.

2) oblečení s certifikátem Fair wear foundation- zaručuje, že při výrobě a zpracování bavlny byly zohledněny standardy ochrany přírody a pracovních podmínek zemědělců a zpracovatelů bavlny.

   

 

Copyright © STUŽ 2007-2010